UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos je tomu deset let, co Švédové od jezera slz vydali „A Crimson Cosmos“, album, na kterém se takříkajíc vyprofilovali do stylu, kterého se drží dodnes. Byť hned na následující desce si udělali odbočku a představili se v rouše smutečním, na nezapomenutelném „Forever Autumn“. Rockový písničkáři, co chvíli hrají pro radost, chvíli pro smutek, nějaký čas nehrají vůbec, pak se opět dají do kupy a natočí další oddechové album. LAKE OF TEARS se stali příjemnou stálicí švédské rockové scény. Jaká je tedy nová nahrávka?
Co to je za řečnickou otázku? Chcete říct, čím se liší od ostatních, zda přišli s novými hudebními přístupy? Pustili se do experimentů? Ale no tak, posloucháte LAKE OF TEARS.
Jejich hudba je především o pocitech, ne o nástrojové virtuozitě. Měsíce a houby (ať už má ten název jakýkoliv skrytý význam) kráčí ve šlépějích „Black Brick Road“. Přiostřili zvuk kytar a tak se o další krůček vzdálili uhlazenosti „The Neonai“. I hlas Daniela Brennara je opět o trochu přiškrcenější, jako by si hlasivky upravoval nějakou silnou pálenkou. Páni hudebníci asi příliš zestárli, zmoudřeli a oblíbili si své hraní pro zábavu, a tak pro nás už asi nikdy návrat k věčnému podzimu nepřichystají (někteří z nás by to stále ještě ocenili). Na druhou stranu už asi nikdy nebudou hrát tak uvolněně a přirozeně jako v karmínovém vesmíru. Stejně jako minule je album tak trochu kompromisem, či spíš průřezem celé tvorby. Úvodní skladby jsou svižnějšího charakteru. Říznější „You Better Breathe While There´s Still Air“ jako by evokovala neuhlazené počátky prvních dvou desek. Kouzlo své hudby však odhalují až v půli alba v baladě „Like A Leaf“. Kde jen ten věčný podzim je! Tato působivá skladbička by do jeho tracklistu zapadla mnohem lépe než mezi měsíce a houby. Dle mého názoru jde o nejsilnější moment nového alba. „Like A Leaf“ plynule přechází v další podařenou skladbu, „Children Of The Grey“. Jak už název vypovídá, vychází z písně „The Greymen“ z alba minulého a to především hudebně, což si posluchač uvědomí, aniž by si názvů povšimnul. Nahrávku uzavírá cover klasiky od STATUS QUO „Is There A Better Way“. Celkově je „Moons And Mushrooms“ dobré album, nicméně ve srovnání s „Black Brick Road“ přeci jenom ztrácí. A srovnávat se staršími? To už by se stále jen srovnávalo, raději si ty měsíce a houby poslechněte, rozhodně to stojí za to. Co čekat od LAKE OF TEARS jiného než čtyřicet minut příjemného poslechu?
„Moons And Mushrooms“ je od LAKE OF TEARS tak trochu sázka na jistotu. Nahráli kolekci písní, které mají své kouzlo, ale nijak se nevymykají z průměru jejich tvorby. Přesto jde o velmi pěkné album, které vřele doporučuji.
6,5 / 10
Daniel Brennare
- zpěv, kytara
Magnus Sahlgren
- kytara
Mikael Larsson
- basa
Johan Oudhuis
- bicí
1. Last Purple Sky
2. You Better Breathe While There´s Still Air
3. Waiting Counting
4. Like A Leaf
5. Children Of The Grey
6. Head On Phantom
7. Island Earth
8. Planet Of The Penguins
9. Is There A Better Way (bonus)
Moons And Mushrooms (2007)
Black Brick Road (2004)
Greatest Tears vol II (2004)
Greatest Tears vol I (2004)
The Neonai (2002)
Sorcerers (single) (2002)
Forever Autumn (1999)
A Crimson Cosmos (1997)
Lady Rosenred (single) (1997)
Headstones (1995)
Greater Art (1994)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Dockyard 1
Stopáž: 44:27
Produkce: Christian Silver, LAKE OF TEARS
Studio: Studiomega
“Stejně jako minule je album tak trochu kompromisem, či spíš průřezem celé tvorby.” Naprosto souhlasím. Po „Black Brick Road“ tady máme další rozpačitý kompilát. Glanc, který zdobil nezapomenutelná dílka „A Crimson Cosmos“ nebo „Forever Autumn“ je nenávratně pryč, Švédové už jen oprašují letité kostlivce a procházejí dávno vybílené inventáře. Ano, taková „Waiting Counting“ a především pak křehká „Like A Leaf“ (která jako by z tracklistu „Věčného podzimu“ vypadla) sice rekapitulují velmi vkusně, nicméně v kontextu rozházeného alba působí spíše jako pěst na oko. S poklesem formy se musel vyrovnat i Daniel Brennare, který náročnější pasáže pro jistotu překonává hrubším vokálem. „Moons And Mushrooms“ je stejně jako jeho předchůdce deskou nevýraznou, kvalitativně zaostávající za nejlepšími počiny LAKE OF TEARS o celé kilometry. Škoda.
Další porce bubble-gummových popěvků od LAKE OF TEARS ničím nepřekvapí, což je asi v pořádku. Zachována zůstala i nezbytně strohá instrumentace v klasickém retro balení a ani v tom není potřeba sáhodlouze šťourat. Jenomže kde se kdysi aspoň občas povedla pěkná melodická bublina je dneska velký trhanec rozprsklý po obličeji. Houby asi nejsou vhodnou příchutí do žvýkaček a je jedno jestli si ji člověk dá jen tak v rychlosti, či pošetří na takové to domácí žvýkání.
Klasický styl lake of tears.Kdo proniknul do jijich hudby čeká ho opět příjemný poslech.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.